Zápis 1
Etika v pedagogice
nytrova.olga@ujak.cz, www.husiti.cz, www.dialognaceste.cz
Etika a logika v komunikaci
Etika: rozhodování mezi dobrem a zlem na pozadí lidských vztahů
Leží na pomezí oborů: psychologie, filosofie, sociologie a antropologie
Co je člověk? Kam jde? Jaké je jeho poznání? Určení? - Jsme bytosti tázající se.
"Láska je odpovědnost nějakého já za nějaké Ty." - Martin Buber
Moje Já se vztahuje k Ty druhého. Máme za něj odpovědnost a nelze druhého zpředmětňovat. Např. sexuální zneužívání dítěte, domácí násilí, šikana, degradace druhého.
Obrázek
Já a Já
Já – péče o duši – první zastánce této teorie byl Sokrates. U nás : Patočka, Anna Hogenová, Radim Balouš, Jan Sokol....
Péče o duši – něco, co trvale zůstává v našem vědomí. Člověk, jenž dokáže pečovat o duši, dokáže se lépe rozhodovat mezi dobrem a zlem.
Já a Já - Sám
(vědomé a nevědomé já vedou dialog)
- Jaký máme vztah k sobě? Vedou spolu já a já dialog? Hledají souznění? Co to je souznění, co je harmonie a jaké jsou možnosti?
- Jak poznáváme své podvědomí? Co na to K.G.Jung a S. Freud? Hledáme naplnění svého duchovního určení? Jak? Co se stalo, když člověk touží po sebedestrukci, sebevraždě? Jde o porušení řádu, utlumení a vynulování vztahu Já a Ty.
Dialog je věčné hledání pravdy – Aristoteles, Platón
Když dva hovoří o něčem podstatném a ne planě, když si otevřou nitro – Machovec, Hejdánek
Dialog = převratné setkání (Hejdánek)
Sebereflexe – práce na sobě:
Klademe si otázku: Co leží v základech mého já? Je to souhrn spíše neuvědomělých možností.
Já – sem patří i naše selhání, bloudění, destrukce. Např. sebeničení alkoholem je neúcta ke svému nitru – narušení integrity (celistvosti) je zlo, je to spojeno s narušením důvěry v normální chod věcí.
- k péči o své já ale také patří práce na sobě, vnitřní růst a lidské zrání. Člověk by měl denně provádět sebereflexi. Hodnotit své činy a jejich dopad.
Já a Ty
(rodina, přátelé)
- Podstatný je lidský protějšek – personální aspekt, osobní hledisko – mít k druhému partnerský vztah, nezpředmětňovat člověka vedle sebe. Jsme vědomí s druhým vědomím – diskuse má být bytostná, uplatní se osobní lidství. Naše Já se soustřeďuje na Ty druhého, jeho tázání, nejistotu, stres, usiluje o partnerství s ním a vidí jeho slabé i silné stránky.
- Kde je soucit vyjádřen autenticky, směřuje k tomu, aby se stal útěchou. I to souvisí s otázkou Kdo je člověk? Kam jde? Co je to být na cestě? Hledáme možnosti "být s někým" a někdy se nám daří "být tu pro někoho".
!! Reflexe dnešní doby – individuální, konzumní (téma do seminárky)
- Morálním činem je už sama stavba cesty- Podle sociologa a filosofa Zygmunda Maumina tu není propast, která by oba způsoby od sebe oddělovala. Chápat je třeba i ty, kteří se vymykají z konvence, jako jsou např. bezdomovci nebo žebráci.
- Jáství a Týství nás podle psychiatra Vladimíra Vondráčka nás v tomto chladném světě zachraňuje před nicotou. Podle V. Frankla, psychiatra a spisovatele, zakladatele logoterapie, který se zabýval hledáním smyslu života, je člověk ve fyzicko-psychicko-spirituální totalitě.
Být pro někoho někým - Elisabeth Lukasová
"Tím podstatným v životě člověka není uznání druhých lidí, kterého se nám může dostat, i když je to příjemným přídavkem. Tím podstatným je vědomí, že tu jsem k něčemu, případně pro někoho někým."
"I tvoje utrpení má smysl " - logoterapeutická útěcha
Já a My
(dialogická partnerská povaha)
Já a my – instituce: spolužáci, spolupracovníci, bližní, občané
- třeba naše škola - to jací jsme, dává charakter škole, ten určuje zároveň i vztah mezi pedagogy a studenty
- úcta a respekt jsou důležité ve všech typech vztahů – můžeme to ovlivnit svou vůlí i zkušeností
- nezbytné je partnerské vnímání, nakolik na to máme kapacitu? Uvědomujeme si, co by překračovalo lidské síly a psychicky by se to nedalo unést. Záleží i na ctnostech středního dosahu, tím je míněn takt, diplomatičnost, někdy i emocionálnost.
Jednou z hraničních situací vztahu Já a My je vztah s umírajícím člověkem, charakterizován následující ukázkou:
" Tvořili jsme s umírajícím člověkem "My". A právě skrze toto My, skrze konkrétní sílu této nové a zcela osobní bytosti jsme vedeni k živému poznání, že i my musíme zemřít...Mé spojení s tím člověkem se zdá být přerušené, ale toto spojení jsem byl do určité míry já sám. Cítím smrt v samém jádru své existence.
- při smíření se smrtí využíváme nejrůznějších rituálů. Např. zapálení svíčky, či otevření okna, aby duše zemřelého mohla odejít do nebe.
Rodině a přátelům by mělo být rovněž umožněno setrvat s pacientem tak dlouho, jak si přejí. V určitých případech je vhodné, když příbuzní pomohou i s omytím a uložením těla. =>vyrovnání se rodiny se smrtí lépe, než tam, kde se rodina nechce nebo nemůže s blízkým rozloučit.
Já a Ono
(zvířata, rostliny)
- máme k nim partnerský vztah, úctu a respekt
- rovněž i k tomu, co nás přesahuje – transcendentno
Martin Buber : „Jsou okamžiky hlubokého mlčení, u nichž zříme světový řád – jako přítomnost.
Příroda, ekologický aspekt – nemáme ji zpředmětňovat, ale faunu i floru bychom měli vnímat partnersky, odpovědně – opět se tu projevuje dialogická povaha vztahu.
Martin Buber nadnáší pozoruhodnou myšlenku : „Oči zvířete mají schopnost říkat velmi mnoho....vyslovují tajemství v jeho přírodním zajetí, tj. ve stesku.
Transcendentno: Úcta a respekt k tomu, co nás přesahuje, jsme také občané kosmu – jsme tudíž zodpovědní i za vesmír. Hledáme ukazatel pro své jednání. Potřebujeme navázat na tradiční hodnoty.
Lepší kodex, než je křesťanské Desatero, západní lidstvo, dle pedagoga a filosofa Jana Sokola, zatím nevytvořilo. (knihy: Filosofická antropologie, Etika a život)
Dialog
Atmosféra rozhovoru obklopovala již Sokrata na všech jeho cestách, ještě i před soudci a v poslední hodině ve vězení.
Co je dialog? Rozhovor mezi dvěma a více účastníky. Dialog = převratné setkání (Hejdánek)
Milan Machovec – O smyslu lidské existence:“Dialogem rozumíme nejvyšší formu vzájemné lidské komunikace.“
-dialog je tedy jakákoliv cílevědomá komunikace partnerů, nejen jejich vědomosti či názory. Je to tedy více než pouhá diskuse a výměna názorů.
Láska a cit
Martin Buber:
„Jakýkoliv vztah k lidskému Ty je bytostný akt, který dává základ bezprostřednosti, je obvykle chápán jako něco citového a zůstává tak nepoznán. City doprovázejí metafyzický a metapsychický fakt lásky, ale nejsou jeho podstatou a tyto doprovázející city mohou být různé.
City jsou něco, co máme. Láska se neděje. City přebývají v člověku, ale člověk přebývá ve své lásce. To je skutečnost, ne obraz. Láska nevězí v „já“, v tom, že by „Ty“ bylo jen jejím „obsahem“, jejím předmětem, láska je mezi „já“ a „Ty“. Kdo to bytostně neví, nemá lásku, i když jí snad připisuje city, které prožívá, z nichž má požitek. Láska je působení, jehož oblastí je celý svět.
Citáty :
Apoštol Pavel :
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí. Láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit a nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska drží, láska má naději, láska vytrvá.“
From:
„Láska je jediná pravá odpověď na problém lidské existence.“
„Kdo chce skutečně milovat druhého, tak láska to může být jedině tehdy, když člověk miluje i bližního.“
Podle Martina Bubera základní slova neoznačují věci, nýbrž poměry.
- Základní slova říkáme celou svou bytostí. I základní slova Já a Ty.
- Neslyšíme žádné Ty, ale přece cítíme, že jsme voláni.
- Všechen skutečný život je setkáváním. Setkání nejsou uspořádána a nemohou utvořit svět, ale každé z nich je ti znamením světového řádu. Účelem vztahu je jeho vlastní podstata, tj. styk s „Ty“. Neboť skrze to se nás dotýká dech slova „Ty“, tj. dech věčného života.
Lidskost
Jan Hábl:
Komenského pojetí lidskosti – „...skýtá inspirativní materiál pro humanitní úsilí současné pedagogiky.“
-Jsme v době vědeckotechnického poznání, je tu rozvoj, blahobyt, ale chybí lidskost. Pokulhává, prodělává krizi, důsledkem jsou i miliony hladovějících. Máme řadu dehumanizačních efektů, jako zvěčňování člověka, odcizení, individualizace, lhostejnost, náš svět je lidsky podvyživený <= antropologická inspirace z díla Komenského.
Zygmund Bauman – Modernita a perspektivity postmoderny – náchylnost ke zvěčňování, dnešní láska je postavena na písku a měla by být postavena na skále. Dnes se jako ohrožení morálky jeví „nesnesitelná lehkost bytí“ - tekutost věcí, jejich rozčilující sklon vyprchávat, vypařovat se.
MOTTO – (J.A.Komenský 1905, s. 262)
Ostatně, kde jinde (vedle rodiny) mají být mládeži... „vštěpovány všechny ctnosti bez výjimky. Neboť z toho, co je řádné a mravní, nelze vyjímati ničeho, nemá li povstati mezera a porušení harmonie.“
Ideály, ideální hodnoty
- mají nesmírnou inspirativní a motivizující sílu, integrativní. Dávají smysl lidské existenci jako perspektivity, projekty, regulativy, poslední cíle našich snah a tužeb. Jsou obecné v různém stupni (osobní, skupinové, národní, všelidské), jsou svobodně vytvořeny a jsou autentickým výtvorem našeho citu, naší vůle i našeho rozumu. Jsou chtěny samy pro sebe a rozpínají prostor pro lidskou touhu.
Lidská touha po ideálech patří k bytostné výbavě člověka. Její přítomnost nebo absence v činném člověku vypovídá o míře jeho svobody, autentičnosti.
Svět je naším dědictvím, kterého se máme ujmout, které máme chránit a rozvíjet a pak si je osvojit. Osvojujeme si je poznáváním, přetvářením, hodnocením.
Kučerová Stanislava – Člověk, hodnoty, výchova: Kapitoly z filosofie
„Právem je kritizován stav, kdy člověk surově spásá skutečnost světa jako stádo byliny, jejichž krása mu zůstává utajena.“ „Není pohodlné být člověkem.“
Zamyšlení nad hodnotami:
Trvalé a nadčasové hodnoty – něco, co přetrvá, co se týká celého lidstva, v čem se ukazují silné stránky lidství, co si uchovává schopnost „být významný“, schopnost oslovovat člověka jiné doby - přátelství, rodina, vzdělání, náboženství, láska, národ, umění.
- Člověk musí a měl by navazovat na to, co v minulosti předchozí generace vytvořily a co si uchovává svou významnost pro budoucnost.
- Dějiny a jejich velikost jsou spojeny se zásadními proměnami, které posunuly společnost vpřed.
- Etika se neobejde bez komunikace a hodnotových postojů.
T.G.M - „Pracovat, to znamená vzdorovat zlu. „Práce sama o sobě nás nespasí-o cíl jde, k němuž se chceme přiblížit. Mefisto také pracuje a velmi pilně.“
Hogenová- „Zbloudilý racionalismus stojí na pouhé technice logického souznění, ale život není systém. Je to něco podstatně složitějšího, než všechny systémy světa.“
Komunikace a hodnotové postoje:
- Mravnost není schopnost pamatovat si normy, ale schopnost řídit se svým svědomím.
- Rozvoj prosociálnosti je znakem vyšší úrovně morálky, např. učit se umírat, vážit si stáří.
Ve vztahu k e škole a žákům je dle R. Roche Olivera a Ladfislava Lenzce nezbytné:
- vytvořit výchovné společenství
- vyjadřovat pozitivní očekávání od žáků
- vytvořit jasná a srozumitelná pravidla
- vytvořit radostnou atmosféru
- bezpodmínečně přijmout každého žáka
- do výchovného procesu ve škole zapojit i rodiče
Kognitivní senzibilizace:
- rozvoj morálního hodnocení, např. pomocí příběhů s otevřeným koncem
- pochopit, co je správné ještě neznamená udělat to, co je správné
Nácvik ve třídě: scénky, hraní rolí, slohová práce, interview se skutečnými či fiktivními osobami
Reálná zkušenost : Analogie zahrady -L. Lencz
- Připravit půdu – vhodné výchovné prostředí ve třídě
- Zasadit strom – pomáhat, aby dítě emociálně přijalo a pochopilo novou skutečnost
- Starat se, aby zapustilo kořeny – zapojení hodnotové reflexe do výchovného procesu
- Naroubovat strom – využití pozitivních momentů a vzorů
- Prořezávat strom
- Péče o plody
- Starat se o teplo a vláhu